PAVEL ŠTURM
film · hudba · divadlo
Cogito ergo sum od března 1988, kdy se rozběhlo mé počítadlo. Vyrostl jsem v okolí Třebenic a Lovosic na skautingu, kytaře a knížkách, takže nebylo nic lepšího než si zahrát a zazpívat na výpravě za dobrodružstvím, jehož bylo České středohoří plné, a následně sepsat záznam do oddílové kroniky. Filmu jsem propadl až v třetí dekádě svého života, do té doby jsem konzumoval brakové žánry a kina na mně rozhodně nevydělávala. To se změnilo s příchodem do Prahy. Zde jsem rovněž vystudoval fonetiku a anglistiku-amerikanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Nejsem tedy správný spisovatel, protože si nemůžu napsat do životopisu „zanechal studia na filozofické fakultě“.
LITERATURA
Čtu i píšu. Čtenářsky mi sedí nejvíce romány, ale kratšími díly neopovrhuju (dokonce ani poezií, což se od střední školy změnilo). Nebudu vyjmenovávat oblíbené autory, je jich spousta, většina je anglických nebo amerických. Autorsky se zaměřuju spíš na kratší kusy jako povídky či divadelní hry. Dokončil jsem asi čtyři věci. Pak mě to přestalo bavit, protože jsem přičichl ke scenáristice, která mi rozsahem i principy psaní vyhovuje víc.
FILM A DIVADLO
Filmy a vše, co s nimi souvisí, obsazují první místo mezi mými koníčky. V současnosti se zvládnu podívat na zhruba sto filmů ročně, což je pro režiséra opravdu minimum. Sledování a rozbor filmů je veliká škola, kdy se člověk učí přímo od mistrů. Vystudovat filmovou školu v dnešním světě již není úplně nutné, spousta informací je k dispozici na webu či v knihách, zbytek si člověk osvojí praxí. Píšu scénáře, točím, režíruju, zatím si dělám i věci jako korekce barev či střih zvuku. Postupně však buduju tým pro spolupráci na dalších filmech. A v neposlední řadě režíruju divadelní soubor Teatritis, určitě na nás přijďte!
HUDBA
Od mala hraju na kytaru, začal jsem na klasickou, pak jsem přešel na elektrickou. Říkejte přede mnou slovo Fender a vyvarujte se slova Gibson. Rád si však u táboráku, ve vinném sklípku či jinde zazpívám s akustikou. Hrál jsem v několika kapelách, naposledy v uskupení Livebeats (blues, rokenrol, rock) a nyní v kapele Better Times (převážně rock). Sporadicky vystupujeme s triem Fonohra ve složení dvou kytar a sólového klarinetu (tradiční irské melodie v našem aranžmá). Složil jsem i vlastní CD, žánrově nejspíš pop, ale nemám síly dokončit nahrávání. Na hudbu už bohužel nemám čas, ukradl jej film. Nicméně desku bych rád vydal do dvou let (závěrem roku 2018).
JAZYKY
Vyrůstal jsem na angličtině, kterou jako jedinou ovládám nativelike. Odtud mé rozhodnutí studovat anglistiku-amerikanistiku. Domluvím se ale i německy a relativně slušně španělsky. Francouzsky už jsem to dlouho nezkoušel, jenom výjimečně čtu nějaký fonetický článek z pera angličtinu odmítajícího Francouze. Španělština mě hodně baví a učím se ji aktivně třetím rokem. Krásně zní, navíc se s ní člověk domluví ve Španělsku, nádherné zemi, kam bych emigroval, kdybych někdy musel.
Fonetika je nezbytná pro každého, kdo to myslí s jazyky (nejen cizími) vážně – učitele, herce, veřejné mluvčí. Fonetik dokáže vnímat detaily výslovnosti, které na ostatní působí podprahově. Umím přečíst francouzský text tak, že ani nejde poznat, že mu z půlky nerozumím. Fonetika má zároveň přesah do technického světa, konkrétně k vývoji řečových technologií (jako řečová syntéza nebo automatické rozpoznání řeči). Naši studenti běžně programují a ovládají základy inferenční statistiky. V poslední době jsem blázen do programovacího jazyka R, ve kterém teď dělám všechno. Využití fonetiky je velmi rozličné a záleží na každém, který aspekt řečové komunikace ho baví.
Odkaz na stránky Fonetického ústavu, kde pracuji (najdete zde i můj odborný životopis a publikační činnost): http://fonetika.ff.cuni.cz
Běh je super disciplína. Dá se běhat ve dvou, ve skupině, sám. Kdykoli, kdekoli. Mám radši delší tratě, ideálně kolem deseti kilometrů. Nejhorší je se dokopat, ale pak to stojí za to – nejlepší odpočinek pro tělo i mysl. Navíc u běhu vymýšlím další filmy, takže mi fanděte, ať chodím běhat co nejvíc!
Chození po kopcích a horách žere čas, takže jej provozuju spíš výjimečně; o to víc si to vždycky užiju. Miluju výhledy, liduprázdnou krajinu a strmé kopce. To se často pojí dohromady. Čas od času také osedlám kolo a vyrazím brázdit po Českém středohoří či jiných končinách (dokud nepíchnu).
© 2017 Pavel Šturm