Vyrostl jsem v okolí Třebenic a Lovosic na skautingu, kytaře a knížkách. Po dvacítce jsem propadl fonetice, filmu a divadlu. Točím krátké filmy, ale v hlavě nosím opusy epických rozměrů. Píšu, skládám hudbu, nic většinou nedokončuju.
Vyrůstal jsem na angličtině, kterou jako jedinou ovládám na úrovni rodilého mluvčího. Nejvíc mě ale baví španělština. Krásně zní a člověk se s ní domluví ve Španělsku, nádherné zemi, kam bych emigroval, kdybych někdy musel.
Říkejte přede mnou slovo Fender a vyvarujte se slova Gibson. Rád si však u táboráku, ve vinném sklípku či jinde zazpívám s akustikou. Hrál jsem v několika kapelách zaměřených na blues, rokenrol a rock. Složil jsem i vlastní CD, ale nemám síly dokončit nahrávání. Čas, čas, čas... Už ani na tu kytaru nehraju. A skoro nic neposlouchám.
Chození po horách žere čas, takže dneska si ho dopřeju spíš výjimečně. Miluju výhledy, liduprázdnou krajinu a strmé kopce. To se často pojí dohromady. V posledních letech mě ale najdete hezky usazeného na Mikulově v Krušných horách, kam prcháme z velkoměsta.
Fonetiku - vědu o všemožných aspektech souvisejících s lidskou řečí - jsem vystudoval a fonetikou se také živím. Učím ve Fonetickém ústavu Univerzity Karlovy (zde najdete i můj odborný životopis a publikace). Věnuju se srovnávací fonetice (zejména angličtiny), percepčnímu výzkumu, fonologii a v neposlední řadě dějinám fonetiky.
V poslední době jsem blázen do programovacího jazyka R, ve kterém teď dělám všechno. Jak jsem mohl dříve přežít?
Mám radši delší tratě, ideálně kolem deseti kilometrů. Nejhorší je se ale dokopat, mívám často i několikaměsíční výpadky. Každopádně při běhání vymýšlím další filmy, takže mi fanděte, ať chodím běhat co nejvíc!
Čtu i píšu. Čtenářsky mi sedí nejvíce romány, ale kratšími díly neopovrhuju. Nebudu vyjmenovávat oblíbené autory, je jich spousta, většina je britská nebo americká. Autorsky se zaměřuju spíš na kratší kusy jako povídky či divadelní hry. Dokončil jsem asi čtyři věci. Pak mě to přestalo bavit, protože jsem přičichl ke scenáristice, která mi rozsahem i principy psaní vyhovuje víc.
Od roku 2017 působím v divadelním spolku Teatritis, který vznikal cíleným sběrem potulných herců v souvislosti s uvedením autorské komedie Šárky Pichrtové "Reforma". Další sousto Woody Allen a jeho "Prokletí nefritového škorpióna", nejnověji pak Neil Simon a "Apartmá v hotelu Plaza". Určitě na nás někdy přijďte!
Nejdřív jsem začínal jako divák - filmy na velkém plátně mi učarovaly. Chodím do kina (nechodím do multikina), sbírám Blu-Ray disky, miluju společné sledování téměř čehokoliv. Od jisté doby ale taky píšu scénáře, točím, režíruju. Filmy a vše, co s nimi souvisí, totálně vypudily všechny mé další koníčky. Zatím jsem natočil tři kraťasy. Postupně buduju tým pro spolupráci na dalších filmech.
Při dnešní šíři možností a dostupných materiálů se už aspirující filmař na filmovou školu hlásit nemusí. Tou největší školou jsou dvě věci: sledování a rozbor filmů, kdy se člověk učí přímo od mistrů, a bolestivá vlastní praxe. V současnosti se zvládnu podívat už jen na zhruba 60 filmů ročně, což je pro režiséra opravdu minimum. Zejména začínajícím filmařům doporučuju celoroční kurzy Free Cinema.
Moje nejoblíbenější jídla jsou indická a vietnamská. Nepohrdnu ale ani italskou či francouzskou kuchyní. Zato klasická česká je nemastná, neslaná (respektive mastná a slaná). Když mám čas, rád vařím, peču chleba nebo pěstuju vlastní zeleninu/bylinky. Bezmasá jídla jsou skvělá, vynalézavá a blahodárná - nicméně vegetariánem jsem napůl, rád si maso občas dám.